KNIHA: Terapie láskou
AUTOR: Matthew Quick
NÁZEV ORIGINÁLU: The
Silver Linings Play Book
PŘEKLAD: David Petrů
NAKLADATELSTVÍ: Knižní
klub, 2013
To jsem se takhle jednou vydala
na knižní výprodej skladových zásob pražské městské knihovny a přivezla si
odtamtud za dvacet korun knihu Terapie láskou (mimo jiné). Před časem jsem
viděla film, ten se mi maximálně nelíbil, tak jsem si koupila jeho knižní
předlohu (logicky). A ta se mi taky vůbec nelíbila (překvapivě).
Pat Peoples se vrací
z léčebny, kde žil po odluce s nevěrnou manželkou. Bydlí u rodičů,
běhá, cvičí, prostě na sobě maká, aby manželku získal zpět. Pořád si opakuje
mantru, že každý mrak má stříbrnou obrubu a běhá, cvičí, maká na sobě a pak
taky ještě cvičí, běhá, maká na sobě a chodí s bráchou na fotbal. A tak
pořád dokola, až potká Tiffany, která trošku zešílela po tragické smrti
manžela. Stala se z ní na nějaký čas nymfomanka, nechala se vyhodit
z práce a teď bydlí u rodičů. Je totálně nesympatická, běhá a tančí. A pak
taky běhá, tančí a je u toho maximálně nesympatická. A hodně řve a místy se chová
DOST iracionálně. A tyhle dva spojí síly, aby si navzájem pomohli – Pat Tiffany
s taneční soutěží, na kterou potřebuje partnera a Tiffany Patovi se znovuzískáním
manželky, k níž má zákonem zakázáno se přiblížit. Konec asi nemusím
popisovat, oba se do sebe zamilují a jsou ve svém pološíleném světě se
stříbrnou obrubou nadosmrti šťastní.
Když se díváte na recenze
ostatních „šťastných“, jimž se kniha dostala do ruky, dozvíte se, že je
neuvěřitelně vtipná, poutavá a nostalgická. Mně přišla neuvěřitelně otravná,
nezajímavá a spíše jsem nostalgicky vzpomínala na čtení čehokoli jiného.
Kdybych nepotřebovala „knihu, jejíž název
je stejný jako počáteční písmeno vašeho křestního jména“ (do Čtenářské
výzvy), tak jsem ji vzteky vyhodila z okna už po přečtení prvních pár stránek.
A aby toho nebylo málo, ta ji teď mám v knihovně (proboha!) jako důkaz
vlastního nevkusu (no fuj)! Kdybyste ji někdo chtěl, tak jsem ochotná ji na
vlastní náklady i někam poslat, abych se jí zbavila.
Možná si teď říkáte, že jsem
zbytečně přísná, že na knize musí být něco pozitivního, dobrého, nebo
přinejmenším vtipného. Vězte, že vůbec nic. Nejdřív se plácáte mezi věčnými
Patovými tréninky a výběhy, přes návštěvy u psychiatra, po fotbalová utkání a
setkání s Tiffany, o kterou zpočátku nemá zájem, ale když zjistí, že by se
mohla stát spojkou mezi ním a bývalou manželkou, rozhodne se s ní
spřátelit. Tiffany je uječená, nešťastná, hysterická a sobecká ženská (jediná
svého druhu samozřejmě), se kterou bych já osobně nevydržela ani vteřinu, natož
abych s ní dobrovolně trávila volný čas (což jsem stejně dělala, když jsem
potřebovala dočíst tenhle literární skvost). Zápletka vesměs žádná, to málo, oč
se autor snaží, odhadnete už na začátku a co je horší, ono se nic jiného
skutečně nestane.
Ti, kdo čekají hlubokou sondu do
myslí méně psychicky odolných jedinců, budou taktéž zklamáni. Autor jde velmi
po povrchu, místa, kde se snaží o humor, z něhož by vás mělo mrazit, jsou
spíše otravná. Pat si zpočátku nepamatuje spoustu věcí z minulosti, které
následkem předchozího „tragického“ zážitku vytěsnil a postupně se rozvzpomíná.
Osobně jsem byla přesvědčená, že oním tragickým zážitkem musí být přece něco
víc, než jen odhalení nevěry manželky (protože s takovouhle chabou
zápletkou by tu knihu přece nikdo nevydal!), ale není! Co totiž může být
horšího než jedna NEVĚRNÁ ženská! Proboha! Příběh Tiffany je podobně plytký a o
ničem, není třeba se rozepisovat, není totiž o čem.
Znám spoustu autorů, kteří
s minimálním příběhem, skoro žádnou zápletkou, stvořili nestárnoucí, úžasné
příběhy, které vás zasáhnou, a budete se k nim rádi vracet. U Terapie
láskou vás zachvátí pocit beznaděje, vzteku a nepochopení, jak vůbec mohlo něco
takového vzniknout, a když už, tak jak to mohl vůbec někdo vydat. Nedostatek
soudnosti na straně autorů je normální a běžný, ale totální nedostatek
soudnosti na straně vydavatelů by se měl trestat bankrotem.
Ironií osudu pak je, že autor
Mathew Quick se za tuhle zhůvěřilost dočkal čestného uznání Hemingwayovy
nadace, která odměňuje debutová díla amerických spisovatelů. Těžko říct,
na čem porota ten rok ujížděla, ale musel to být fajný matroš. Film, který
následoval, měl hvězdné obsazení, kde nechyběl ani De Niro nebo Bradley Cooper,
byl stejně nablblý jako kniha (pořád je mi líto těch stromů, co kvůli ní musely
zemřít) a o to víc uřvaný. Nic ale nebrání tomu, aby si na ČSFD vysloužil
hodnocení 74%. A tak se ptám, v mém vkusu chyba rozhodně není, tak tedy
kde?!
HODNOCENÍ: 10%
Žádné komentáře:
Okomentovat