O mně

Jako mimino mě hlídávala německé doga, poprvé jsem v pěti letech přečetla nápis „lékárna U Anděla“, když jsem s prarodiči projížděla Roudnicí nad Labem a o málo později se mou nejoblíbenější knížkou stala Dobrodružství veverky Zrzečky. Byla jsem extrémně výbušné a energické dítě, které ale na druhou stranu hrozně rádo spalo. Kamarádila jsem se hlavně s klukama, protože holky byly out a nesnášela jsem šaty, růžovou a obecně holčičí věci. Otec si mě v pěti letech spletl s chlapečkem, protože jsem měla nový sestřih podle hrnce, který tenkrát tolik frčel. Matka si dodnes nepamatuje datum mého narození, ale vzpomíná si, že „to bylo tenkrát někdy nad ránem“.

Kdybych byla kluk, jmenovala bych se Šimon nebo Kuba, nicméně jméno pro holčičku přichystáno nebylo, tak jsem dostala to, které se pravidelně už asi milion let umisťuje na předních příčkách oblíbenosti (toliko k invenci mých nejbližších). 

Jsem jedináček. Moje rodina je, mírně řečeno, dost divná a záleží na ročním období, zda v dobrém nebo ve špatném slova smyslu.

Jsem Střelec, a i když na tyhle „astroshity“ nevěřím, tak ta charakteristika sedí. Kdo se o mně chce dozvědět něco víc, ať si jí přečte. Nevím proč, nevím jak, ale prostě to sedí.

Jako jedináček jsem dost často utíkala ke knihám, které jsem čítávala oněm německým dogám, které mě obklopovaly celý dosavadní život. Pro hromadu knih a německých dog nezbývalo v našem bytě místo pro sourozence.

Můj nejlepší kamarád je kluk, ale holky už mi tak out taky nepřijdou. Německé dogy z mého života zmizely docela nedávno a nahradil je „nosál nosálovič“ krátkosrstá kolie. Už se nenechávám stříhat podle hrnce, ale obávám se, že ani tentokrát by mě otec nepoznal. Pořád jsem jedináček a už se to asi nezmění, pokud by moje matka nechtěla aspirovat na jednu z nejstarších druhorodiček na světě. Už mi dávno není málo, ale výbušná a mimořádně energická jsem pořád a spaní je stále jednou z mých nejoblíbenějších činností. Z dítěte, které milovalo veverku Zrzečku, vyrostl cynik závislý na hororech a thrillerech ve všech podobách a čtenář všeho, co mu přijde pod ruku. 

Jakýsi Thomas Macaulay, britský historik, politik a básník, kdysi řekl: „Raději bych byl člověkem v podkroví se spoustou knih, než králem, kterému se nechce číst.“
 

Nejsem král, kterému se nechce číst, jsem člověk, který vylezl z podkroví, aby se s vámi podělil o zálibu, která je mu nejmilejší.