KNIHA: Vyzvědačka
AUTOR: Paulo Coelho
NÁZEV
ORIGINÁLU: A Espía
PŘEKLAD:
Marie Havlíková
NAKLADATELSTVÍ:
Argo, 2016
Paulo
Coelho je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Jeho knihy mají
hloubku a neuvěřitelný přesah do běžného života a možná i právě proto je třeba
je dávkovat s rozmyslem. Není to typ literatury, která se dá tupě
konzumovat, nelze při ní vypnout a jen tak se nechat unášet příběhem. Pokud tak
učiníte, jeho knihy vám mohou připadat jako bezduché bláboly, co nemají hlavu,
ani patu. Zároveň se vám ale může stát, že v určitém období života je odložíte, protože vám nic neříkají a o pár let později v nich najdete
tolik pravdy, že vás to až vyděsí. Když jsem se dozvěděla, že Paulo Coelho
pracuje na příběhu o Matě Hari, byla jsem na knihu nesmírně zvědavá. Ano, je
běžné, aby se autoři pouštěli do zpracování příběhů na základě skutečných
událostí, ale co se stane, když se do takové látky pustí autor/filozof, za
něhož já Coelha jednoznačně považuji? Byla jsem upřímně zvědavá. A jak to
dopadlo?
Mata
Hari, nizozemská orientální tanečnice, milenka mnoha významných mužů. Během
první světové války byla odhalena jako dvojitá agentka a následně popravena za
velezradu. Její život byl plný tajemství a polopravd, které o sobě ráda šířila.
Díky tomu se její životní příběh stal předlohou mnoha filmových i knižních
zpracování. Sám Coelho během práce na knize strávil mnoho hodin v archivech
zpravodajských služeb Británie, Německa a Nizozemska. Kniha je psána formou
dopisu odsouzené během čekání na popravu. Sama Mata Hari tento čas nepovažuje
za čekání na popravu, nýbrž na omilostnění, je totiž celou dobu přesvědčena o
své nevině.
V dopise
popisuje své mládí na maloměstě, odkud se zoufale pokusila uniknout sňatkem
s armádním generálem a stěhováním do Indonésie. Ale ani život v exotické
Asii nedokázal upokojit jejího nespoutaného ducha. Utekla od manžela do Paříže,
kde se proslavila jako orientální tanečnice a kurtizána. Díky stykům
s bohatými a váženými muži té doby a s nástupem první světové války
už pak byla jen krůček od toho, aby se zapletla s nebezpečnými lidmi, což
ji později stálo život. Kniha samotná začíná koncem hlavní hrdinky a končí snahou
jejího obhájce vysvětlit jednotlivé části procesu a možná i ospravedlnit sebe
samého. Z jeho výpovědi je znát, že se svým způsobem cítí být vinen, že
tak fatálně selhal v uměle vykonstruovaném procesu a de facto nechal
poslat na smrt nevinnou osobu.
Co
se knize nedá upřít, je extrémní čtivost. S první stránkou vás chytí a
nepustí. Díky poměrně subtilnímu rozsahu je to taková příjemná jednohubka.
Lidem, kteří o Matě Hari dosud mnoho neslyšeli, poskytne všechna podstatná
fakta. Lidem, kteří její roli v dějinách dobře znají, pak pomůže
utřídit dosud známé skutečnosti s několika střípky dosud nezveřejněných
informací. Koho ovšem nenadchne, jsou fanoušci tradičního Coelha. Chybí totiž
onen filozofický přídech, který je na jeho tvorbě tolik oceňovaný. Chybí ona
moudrost každodenního života a všedních dní, kterou umí nejlépe pojmenovat právě
Coelho. Chybí tomu to něco, co dělá Coelha Coelhem. A to je (alespoň za mě)
velká škoda. Na druhou stranu dělá tahle knížka medvědí službu dosud
zapřisáhlým odpůrcům tohoto spisovatele, protože si dovolím předpokládat, že by
se mohla líbit i jim. Takže vám vlastně
neumím odpověď na otázku, kterou jsem položila v úvodu recenze – nevím,
jak to dopadlo. Těch faktorů je příliš mnoho. Pokud bych dostala tuhle knížečku
do ruky s označením „od neznámého
autora“ budu nepokrytě nadšená. Pokud je jejím autorem přiznaně Paulo
Coelho, pak jsem jako jeho fanynka velmi opatrná a nevím, jak soudit dílo, o
němž jsem přesvědčená, že absolutně nedosahuje autorových kvalit.
Jen
jako poznámka na závěr (protože tahle recenze už je tak dost dlouhá) – ať už
jsem četla Alchymistu, nebo Nevěru, měla jsem pořád neodbytný pocit, že bych si
nejradši zvýraznila minimálně půlku knížky. Tak moc mě autorova slova a myšlenky
zaujaly. Byť na první pohled útlé knihy, nečetly se rychle a už vůbec ne
snadno. Ano, někoho by to mohlo obtěžovat. Někoho, kdo s knihou primárně odpočívá.
Já mám však čas od času potřebu dostat z knížek mnohem víc a Coelho byl
v tomhle sázka na jistotu. S Vyzvědačkou si tím už nejsem tak moc jistá.
Jediná myšlenka, která mě během celé knihy zaujala, je uvedena na konci
recenze. Přijde mi to ale zoufale málo…
…naše životy jsou naplánovány
do nejmenších podrobností: narodit se, studovat, jít si na univerzitu najít
manžela, vdát se – byť za nejhoršího chlapa na světě, jen proto, aby ostatní
neříkali, že nás nikdo nechce – a mít děti, zestárnout, strávit konec života na
židli na balkoně pozorováním kolemjdoucích, předstírajíc, že vím o světě
všechno, ale aniž bych mohla umlčet hlas srdce, který říká: Mohla jsi zkusit
něco jiného…
HODNOCENÍ: 70%
Žádné komentáře:
Okomentovat