Už je tady zas!

KNIHA: Už je tady zas

AUTOR:  Timur Vermes

NÁZEV ORIGINÁLU: Er ist wieder da

PŘEKLAD: Michaela Škultéty

NAKLADATELSTVÍ: Argo, 2013

Co by se stalo, kdyby Adolf Hitler v roce 1945 nespáchal

sebevraždu, ale pouze by na 66 let usnul?

A co se stane, když se probudí do nového tisíciletí?

Už je tady zas…

Mým nejméně oblíbeným předmětem na základní škole byla (hned v závěsu po pracovní výchově) němčina. Nesnášela jsem ten tvrdý, složitý a veskrze nezvučný jazyk. Zároveň mě jako uvědomělou mladou dámu vysloveně popuzovaly činy Němců za 2. světové války a nechápala jsem, proč bych se měla učit jejich jazyk. Byl to klasický černobílý pohled člověka, který své místo ve světě teprve hledá, chybí mu znalosti, zkušenosti a je pro něj velmi jednoduché něco odsoudit na první dobrou a nenechat si v té době namluvit, že by tyto názory mohl někdy v budoucnu přehodnotit. Nepřicházelo v úvahu! Vše, co je německé, je špatné, Němci jsou prasata, jejich řeč je hnusná a já nevidím důvod, proč bych se jí měla učit! Jsou to stejně všichni jen převlečení nacisti..

No jo, i tací jsme byli. Od té doby už uplynulo hodně vody a já si dnes uvědomuji, nakolik byl můj pohled krátkozraký a s uvědomělostí neměl vůbec nic společného. Šlo spíš o jakousi línou tupost pídit se po věcech a připouštět i jiné úhly pohledu. Dnes musím se svěšenou hlavou přiznat, že při čtení výše uvedené knihy mě (nikoli poprvé) zamrzelo, že jsem se té němčině pořádně nevěnovala a nemůžu si Už je tady zas přečíst v originále.

Už je tady zas je debut německého novináře, syna německé matky a maďarského otce, Timura Vermese. Řeklo by se, kdo povolanější by si měl dělat srandu z Hitlera než člověk, který vyrostl v rodině, kde se nabízejí oba pohledy na věc. Německá matka poskytne tolik potřebné němectví a maďarský otec právo dělat si srandu z přistěhovalců. A ono to skutečně funguje.  

Český překlad je naprosto perfektní, přičemž je i český čtenář schopen zhodnotit nakolik dokonale zvládl Vermes zpracovat přemrštěnou dikci Vůdce, který ať už mluví o čemkoli (o čistotě rasy mezi německými ovčáky ve srovnání s ostatními plemeny či nutnosti obstarat si správnou žiletku na holení), mluví o tom tak, jak kdyby na jeho rozhodnutí stál osud nejen samotného Německa, ale i celého zbytku světa. Rétorika Vůdce je vůbec největší devizou knihy, zdá se, jako by ani sám autor nezamýšlel konstruovat příběh nějak nápaditě. Nejnápaditější je z celé knihy onen záměr nechat vzkřísit Hitlera do současnosti a nechat ho glosovat aktuální dění v Německu. Není proto potřeba vymýšlet nějaké dějové zvraty a kotrmelce, Hitler se těmi čtyři sta stranami jednoduše promluví/proglosuje/prokritizuje (jak chcete), a je to.   

A o čem, že to tedy je? Adolf se jednoho dne probudí na zelené louce a velmi záhy zjistí, že už se nepíše rok 1945, ale 2011. Všechno je jiné, ale dobrých lidí je pořád dost a tak se jej ujme trafikant, který „zná ty správné lidi“. Vůdce se brzy seznámí s producenty televizní společnosti, stane se z něj hvězda vlastní talkshow a neúnavný komentátor všeho, nejen politického dění, a zároveň pokukuje po návratu do politiky. Do toho se samozřejmě úsměvně potýká s výdobytky moderní doby (mobilními telefony, počítači, nebo třeba podivnou zálibou přestárlých ženštin sbírat po svých psech výměšky, že by následek nenaplněného mateřství?). Okolí jej bere jako velmi zavilého komika, který se zcela ponořil do role a nikdy z ní nevystupuje. Nikoho by ani nenapadlo, že se jedná o skutečného Adolfa Hitlera. Vysvětlení, jak se mohl Hitler po 66 letech jen tak probudit a jak to tedy tenkrát v roce 1945 mělo být s jeho smrtí, se autor šikovně a zcela záměrně vyhýbá, prostě to neřeší. 

Nečekejte prvoplánovou řachandu, kniha je opravdu určena čtenářům, kteří se nad tím, co čtou, rádi zamýšlejí. Pokud takoví jste, najdete v knize oblíbené pasáže, u nichž se budete smát, až se budete za břicho popadat, ale zároveň vám bude tak trochu běhat mráz po zádech. Hitler zde funguje jako zástupná figura pro konstatování stavu dnešního světa (na příkladu Německa). Poukazuje na plytkost médií, všeobecnou uspěchanost lidí, kterým ve věčném kvaltu za úspěchem uniká to podstatné a jak už bylo několikrát zmíněno, je to především satira politická. Už je tady zas je vztyčený prst (na každém čtenáři už pak je, aby sám zhodnotil, který z prstů), který varuje (nejen) německou společnost před figurami podobnými Vůdci, které by si v nespokojené společnosti mohly znovu a v současné situaci i velmi snadno uzurpovat moc a přijít s radikálními a „ zcela zaručenými“ řešeními aktuálních problémů.

Za sebe jsem přesvědčená, že kniha určitě stojí za přečtení. Vermes je pro mě frajer, postava Adolfa Hitlera prodává, to je všeobecně známý fakt, ale pustit se do něčeho jako je právě Už je tady zas, je obdivuhodné. Je vidět, že autor si zevrubně nastudoval nejen samotného Hitlera, ale i historické souvislosti. Ano, samozřejmě, Hitler je natolik ošemetné téma, že se mimo pozitivních ohlasů zvedla proti autorovi i velká vlna kritiky. Ale co je lepší? Zcela na historii zapomenout a nijak jí dál nereflektovat, nebo ji podobně oživovat a nastavovat jejím prostřednictvím zrcadlo přítomnosti?

V Německu se knihy prodalo více než milion kusů, práva na překlad jsou prodána do 35 zemí. Minulý rok vznikl i stejnojmenný film, na který se já osobně moc těším. Autoři se prý do velké míry drželi předlohy, ale zároveň film obohatili i o několik improvizovaných scén, do nichž se přidali i lidé z ulice.

Kniha – checked. Teď mě čeká film. Do českých kin by měl přijít v březnu.

„Berete i jiné role?“ zeptal se muž. „Už jsem vás někde viděl?“

„Já nehraju,“ odpověděl jsem, asi trochu příkře.

„Jistěže ne,“ přikývl a udělal podivný obličej. Pak na mě mrkl. „Kde vystupujete? Máte nějaký program?“

„Pochopitelně,“ opáčil jsem. „Od roku 1920! Coby soukmenovec snad oněch pětadvacet bodů znáte.“

Horlivě přikývl.

„Ale stejně jsem vás zatím nikde neviděl. Nemáte náhodou vizitku?“

„Bohužel ne,“ odpověděl jsem zarmouceně. „Mou vizitkou bývalo Německo…“

HODNOCENÍ: 70%