METROBRANÍ II.

Týden 1.2. - 7.2. 2016

Tenhle týden byl bohatý na „zvířátka“ všeho druhu. Naštěstí jsem tentokrát nikoho nemusela stalkovat a vše proběhlo vcelku v klidu a pohodě. Občas si říkám, že bych se chtěla vidět, když takhle „nenápadně“ slídím lidem v knížkách, a že mě nutně musí považovat za blázna. No co, dřív jsem byla prostě divná bez důvodu a teď jsem divná s důvodem, což je jistý pokrok.

 

ČETBĚ ZDAR!

Dexter je mrtvý – Jeff Lindsay (*výskyt: středa)

Pád do nejtemnějších hlubin

Dexter mnoho let pokoušel osud a žil dvojím životem – jako policejní analytik krevních stop, manžel a otec, a na druhé straně jako sériový vrah specializující se na jiné sériové vrahy. Ale nic netrvá věčně. Je paradoxně obviněn z vraždy, kterou nespáchal, a skončí ve vězení. Nyní ztratil vše – svou ženu, děti i důvěru sestry Debory. Jeho poslední nadějí je bratr Brian, který jej dostane z vězení a začne uskutečňovat temný plán, aby Dextera očistil a zachránil před fanatickým detektivem Andersonem. Zpočátku vše vypadá slibně a do případu se vloží i agenti FBI. Ale pak se věci zvrtnou a rozpoutají se přímo krvavá jatka.

 

Dextera Morgana jsem objevila před téměř deseti lety (ufff!), když jej uvedla televizní stanice Showtime. Hlavního představitele ztvárněného Michaelem C. Hallem (kterého jsem poprvé viděla v Six Feet Under, což je dodneška vůbec nejlepší seriál, který jsem kdy viděla) jsem si okamžitě zamilovala, jeho Dexter je vtipný, tak trochu mimoň a asociál a jeho největší zálibou je zabíjení. Tenhle týpek, co se v první sérii upřímně děsil lidského kontaktu a díky svému vnitřnímu puzení, které ho nutilo zabíjet, vraždil záporáky, byl prostě dokonalý „hrdina“. O něco později jsem se dozvěděla, že námětem k seriálu byla knižní série Jeffa Lindsayho a jako vášnivá fanynka jsem povinně vyrazila do knihovny. První díl série se jmenuje Drasticky děsivý Dexter a díky této knize jsem pochopila, jak se Dexter ve skutečnosti cítí. Měla jsem totiž také chuť zabíjet, zabít autora, který mi ničil můj oblíbený seriál! S vypětím všech sil jsem knihu dočetla a poslušně se vrátila k televiznímu zpracování (později jsem se dozvěděla, že televizní Dexter byl inspirován pouze tímto prvním dílem, další knihy měly oproti televizní sérii už úplně jinou dějovou linku.. pro mě už bylo ovšem pozdě). Moje nadšení televizním Dexterem vydrželo až do čtvrté série, pátou a šestou jsem zkoukla z povinnosti a s posledními dvěma už jsem se ani neobtěžovala. No jo, nic netrvá věčně. Stejně tak Jeff Lindsay nemohl donekonečna natahovat téma, které nejspíš, podobně jako v seriálu, bylo po několika dílech (sériích) vytěžené. A tak jsem minulý týden potkala v metru pána, jehož kniha mi sdělila, že Dexter je mrtvý. A já ani nevím, jestli mi to bylo líto…a to jsem bývala taková fanynka…

Netopýr – Jo Nesbø (*výskyt: pondělí)
1. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Austrálii je nalezena mrtvá norská dívka. Vše poukazuje na to, že byla znásilněna a zavražděna. Oddělení vražd osloského policejního ředitelství vysílá do Sydney kriminalistu Harryho Holea, jehož úkolem je sekundovat místní policii při vyšetřování. Zároveň si zde má Harry odpočinout od problémů s alkoholem i psychických potíží. Při autonehodě totiž jeho vinou zemřel mladý kolega. Pasivně přihlížet a jen radit však Harry neumí, a tak se ve vyšetřování začíná navzdory nelibosti australských kolegů silně angažovat, zvláště poté, co vyjde najevo, že nejde o jedinou vraždu a že má policie patrně co do činění se sériovým vrahem. Harry se postupně dostává do prostředí pasáků, drogových dealerů, prostitutek, transvestitů, cirkusáků i boxerů a seznamuje se se světem a s legendami původních Austrálců a jejich prostřednictvím také s netopýrem – symbolem smrti.
 

Nesbo, pořád Nesbo, když už konečně v metru narazím na knihu, jejíž název jsem schopna v té rychlosti a vlastní krkolomnosti odhalit, tak to je na 75% něco od mistra Nesba. Tentokrát to byl první díl slavné krimi série o Harrym Holeovi, který jsem kdysi po padesáti stranách odložila s uvědoměním, že jsem zase nezapadla do oné většinové společnosti. Obsáhlá a neutuchající tvorba pana Nesba tedy můj knižní život štěstím nenaplňuje, nicméně je zdrojem velmi komických situací.

 

Minulý týden v kuchyňce jednoho nejmenovaného úřadu..

Muž A k muži B, který pod paží jímá knihu: Co to čteš?

Muž B k muži A, mumlajíc a knihu ponechávajíc v podpaží: Román, Červenku.

Muž C, zcela zjevně oba znajíce, přicházejíce zpoza rohu: Cože fakt? Roman Červenka napsal knížku? Ten hokejista?

Muž A k muži B, překvapeně: Fakt? Ukaž! On píše i knížky? To jsem netušil..

Muž B, s knihou rozzlobeně nad hlavou: Ne, volové! Červenku, nový román od Nesba! 

 

Takže tak…

 

To – Stephen King (*výskyt: pátek)
Bylo jich sedm a byli velmi mladí, když se jejich první klopýtnutí změnilo v horor. Nyní už jsou dospělými muži a ženou. Rozprchli se do velkého světa, aby v něm dosáhli úspěchu a štěstí. Ale nikdo z nich se nemůže ubránit síle, která je táhne zpátky do městečka Derry, aby stanuli tváří v tvář noční můře bez konce a zlu beze jména...

 

Tady asi nemá smysl se sáhodlouze rozepisovat. Kdo měl tu čest, chápe, kdo ještě ne a viděl film, chápe, a kdo nečetl ani knihu, ani neviděl film, tak buď žije v alternativním vesmíru bez Stephena Kinga, nebo se ještě nevzpamatoval z těch více než 1000 stran, které by musel přelouskat. Já jsem viděla film (od té doby miluju klauny typu Pennywise a nesnáším postele s vysokým roštem) a knihu už jsem nesčetněkrát držela v ruce. Dosud bylo bohužel vyděšení z její obsáhlosti silnější než já.

 

Vlk – Mo Hayder (*výskyt: pátek)
Staré křivdy nejsou nikdy úplně zapomenuty.

Zámožní manželé Anchor-Ferrersovi hodlali ve svém venkovském sídle strávit poklidný čas. Skutečnost se však od jejich představ děsivě liší: hned po příjezdu našli na zahradě rozvěšené zvířecí vnitřnosti a nyní je drží v zajetí dvojice únosců, jejichž požadavky jsou stále bizarnější a více ponižující. Když už začíná být zřejmé, že těm dvěma nejde o výkupné, ale o osobní mstu, podaří se paní Anchor-Ferrersové pustit na svobodu alespoň psa.

Ten pes má na obojku napsáno "Pomozte nám!" Našel ho tulák přezdívaný Chodící muž, a protože v tom nápisu spatřuje jednoznačný vzkaz od lidí v nesnázích, řekne o něm inspektoru Jacku Cafferymu a požádá ho, aby těm lidem pomohl. Inspektor ale váhá: co když je to celé jen nějaký nemístný žert? Teprve příslib nových informací o dávno zmizelém bratru Ewanovi přiměje Cafferyho zahájit pátrání.

A bude si muset pospíšit, protože v domě Anchor-Ferrersových se schyluje k závěrečnému dějství krvavého dramatu, který započal před celými čtrnácti lety...

 

Námět vypadá super a obálka je také velmi povedená. Na Mo Hayder jsem narazila poměrně nedávno a udivilo mě, jak mi tenhle „Stephen King v sukních“ mohl tak dlouho unikat. Její Panenku mám uloženou ve čtečce a těším se, až se s paní Hayder poznáme blíž. Setkání s Vlkem minulý týden v metru, mi tak akorát připomnělo, kolik knih, které si nutně musím přečíst, vlastně je. Je to děs! Musím si najít takové zaměstnání, kde budu jen číst, co mě baví. Nevíte o něčem?