Ediční plán 2016 – nakladatelství Host

Nakladatelství Host je moje nejoblíbenější nakladatelství. Jakoby v tomto nakladatelství byl svět ještě v pořádku.
Knihy jsou velmi poctivé, krásné na pohled, úžasně přeložené, (téměř) bez chyb a zároveň mají jejich agenti výborný čuch na přinejmenším dobré autory a to už něco znamená. Jsou to holt poctivky z Moravy, co ještě nepodlehly pražské honbě za businessem a dělají knihy s láskou, prostě a jednoduše tak, jak to má být. Díky Hostu se na český trh dostaly mimo jiné romány Stiega Larssona, Larse Keplera, Jussiho Adlera-Olsena, Henninga Mankella či Åsy Larssonové, z českých autorů pak vděčíme Hostu za neobyčejné příběhy od Kateřiny Tučkové nebo bestsellery od Petry Soukupové či Jana Balabána. Za sebe mi díky Hostu vstoupily do života romány nejen výše uvedených, ale také trilogie z ostrova Lewis Petera Maye, Muž jménem Ove Fredrika Backmana či vynikající Stallo od Stefana Spjuta a mnohé další.

Takže jim tímto děkuji za jejich skvělou práci, dělají můj život mnohem hezčí.

To byla taková dojemná vsuvka (těch si važte, nebude jich moc) teď se pojďme podívat, co pěkného nám v Hostu připravili pro rok 2016.

Koho by nenadchl můj výběr, může si projít celý Ediční plán zcela sám na odkazu zde - http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/o-nas/ke-stazeni

ČESKÁ BELETRIE
Petra Dvořáková – Sítě *3/2016
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život.

Petra Dvořáková je jedním z autorů, který ve své tvorbě často čerpá z vlastního života. V roce 2007 získala cenu Magnesia Litera za knihu rozhovorů o víře Proměněné sny, k jejímuž napsání ji inspiroval pobyt v klášteře. Následovala kniha Já jsem hlad o zápasu s mentální anorexií, s nemocí, jejímiž útrapami si Petra taktéž prošla. Od roku 2013 se intenzivně věnuje knižní a televizní tvorbě pro děti. V březnu tohoto roku vyjde kniha, s níž se autorka znovu obrací k dospělým.

 

Kristýna, Karolína a Naďa, příběhy třech současných žen, které se do určité míry potýkají s nízkým sebevědomím. Příběhy, které vám možná budou bližší, než by se na první pohled mohlo zdát.

Michal Sýkora – Ještě není konec *3/2016

Český detektivní román s psychologickými motivy.

Další, v pořadí již třetí, pokračování knižní série Detektivové od Nejsvětější Trojice, kterou pod názvem prvního dílu Případ pro exorcistu uvedla v minulém roce Česká televize (v režii Jana Hřebejka). Nové pokračování opět přivádí na scénu svéráznou komisařku Výrovou, která se tentokrát bude zabývat vraždou starou čtvrt století.

 

Přijetí, ať už předchozích dílů, nebo jejich televizního zpracování, bylo velmi vlažné, tomu odpovídá i hodnocení, ať už čtenářů či televizních fanoušků (obzvláště fandové Jana Hřebejka byli zklamáni). První díl si rozhodně přečtu, české krimi je pro mě docela oříšek a s knihami Michala Sýkory se ho pokusím rozlousknout ráda. Třeba se mi první díl zalíbí natolik, že budu mít chuť i do těch dalších.

 

KRIMI

Ingar Johnsrud – Vídeňské bratrstvo *5/2016

První díl série o vyšetřovateli Fredriku Beierovi, který na předměstí Osla vyšetřuje masovou vraždu.

Obnovený trend sáhodlouhých detektivních sérií s ústředním hlavním hrdinou, vyšetřovatelem, jehož život je jakýmsi pojítkem a táhne se jako červená nit všemi díly, je v současnosti velmi oblíbený.  Po vzoru Jona Nesba, Adlera Olsona a mnohých dalších, pokoušejí své štěstí noví a noví autoři. Prvotina norského novináře Ingara Johnsruda popisuje vyšetřování masové vraždy na předměstí Osla. Vše ukazuje na čin náboženské msty. Ovšem Fredrik a jeho nová kolegyně Kafa mají jisté pochybnosti a velmi brzy objeví souvislost mezi zločinem ze současnosti a hrůzným vědeckým experimentem z dob druhé světové války.

 

Na první, velmi povrchní, pohled se 450tistránkový román tváří velmi slibně, tak se necháme překvapit v květnu.

Peter May – Kritik *6/2016, Sál smrti *2/2016
Pokračování sérií Akta Enzo a čínské thrillery

V českém prostředí dlouho opomíjená tvorba Petera Maye prochází v českých poměrech jakýmsi obrozením. Trilogie z ostrova Lewis odstartovala obrovskou vlnu autorovy popularity a já snad neznám nikoho, kdo by přečetl Skálu a nebyl jím/jí nadšen. Po tomto takřka orgastickém zážitku přistupuji ke každé další knize Petera Maye s obrovským očekáváním, což je špatně. V onom bezbřehém nadšení mi nedochází, že aktuální české překlady jeho knih, v Čechách uváděné jako „novinky“, jsou překlady knih z počátku jeho kariéry, přičemž trilogie z ostrova Lewis byla jakýmsi jejím pomyslným vrcholem. Tendence už bude spíše klesající než naopak. Měli jsme štěstí na knížky Petera Maye, ale naneštěstí jsme je objevili v obráceném pořadí.

 

Moje zklamání z Výjimečných lidí nebylo takové jako z čínských thrillerů, ale bylo tam. Opět jsem se stala obětí svých přemrštěných očekávání, tentokrát bohužel na úkor autora, který si to nezaslouží. Ke staronové tvorbě Petera Maye je třeba přistupovat jako k tvorbě úplně jiného člověka než toho, který stvořil Skálu. Je třeba smířit se s tím, že s každou další jeho „novou“ knihou prožíváme jakýsi návrat do minulosti a s tímto vědomím a velkou mírou tolerance ji hodnotit.  

 

PŘEKLADOVÁ BELETRIE

Fredrik Backman – Tady byla Britt-Marie *4/2016

Příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že soda vyčistí skoro všechno.

Fredrik Backman je švédský sloupkař, jehož prvotina Muž jménem Ove je jednou z nejlepších knih, s nimiž jsem se za posledních pár let setkala. Dokázala mě rozesmát (a to tak, že velmi), dojmout (a to tak, že velmi) a tak nějak obecně mě celou vcucla, rozžvýkala a vyplivla. Dodnes si vzpomínám, jak jsem knihu dočítala v přeplněném autobuse na cestě za prarodiči do severních Čech a měla slzy v očích. Přitom na začátku bych nikdy neřekla, že by mě kniha o nerudném dědkovi dokázala takhle hluboce zasáhnout.

Ústředními postavami románů Fredrika Backmana  jsou dost často právě staří lidé (poměrně specifičtí a velmi svérázní staří lidé). Není třeba konkretizovat, kdo je hlavní postavou jeho dalšího románu Babička pozdravuje a omlouvá se. A nejinak je tomu i v případě Tady byla Britt-Marie. Britt-Marie je třiašedesátiletá žena, která se po čtyřiceti letech nezdařeného manželství odstěhuje do vesničky Borg. Zde se ujme fotbalové přípravky, byť je nad slunce jasné, že fotbal nesnáší. Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté.