Čtenářská výzva 2016

Minulý rok jsem se zúčastnila své vůbec první Čtenářské výzvy. Určitě jste už o něčem takovém slyšeli, pořadatel vypíše 20 témat a vy čtete knihy dle zadání. Máte na to rok, takže doporučuji začít co nejdříve.

V zahraničí jsou výzvy všeho druhu poměrně populární, byla jen otázka času, než něco takového vznikne i u nás a ve spojitosti s knihami. Čtenářskou výzvu si můžete jednoduše evidovat přes svůj profil na Databázi knih, kde zároveň čerpáte inspiraci z diskuzí pod jednotlivými tématy.

Osobně mě podobné výzvy nechávají docela chladnou. Minulý rok jsem si ale řekla, že by to mohla být příležitost, jak se přinutit číst i takové knihy/žánry, kterým bych se jinak vyhýbala obloukem. A tak mě neminula Jojo Moyesová, Kráva nebeská od Davida Duchovnyho, nebo třeba Písečníci. Až na Písečníky to byly samé srá*ory, ale výzva si těchto obětí žádala a každá zkušenost dobrá. Na druhou stranu jsem si díky výzvě přečetla imigrantský román Touhy Džendeho Džongy, který by mě k mé škodě úplně minul. Také jsem objevila výborného českého autora Jiřího Šulce, který odvádí nevídanou faktografickou práci a tak poctivé romány inspirované skutečnými událostmi jsem snad v životě nečetla. Konečně jsem byla políbena Coelhovým Alchymistou. Naše společná cesta byla jedinečná a přeš veškerá očekávání dojemná. Nakonec jsme se nikdy nerozloučili, musela jsem si ho pořídit do knihovny. Stejně dopadl i Láďa Zibura, který mě v AZ kvízu nenadchl, ale po přečtení jeho prvotiny, jsem svůj názor na něj musela radikálně přehodnotit.

Jak můžete sami vidět, přinesené oběti zisk převážil více než několikanásobně. Pro mě to tedy určitě smysl mělo. Díky své prapodivné soutěživosti jsem navíc musela být v těch necelých 14 % účastníků, kteří výzvu splnili celou. Ano, skutečně, z bezmála 12 tisíc účastníků výzvu dokončilo jen 13,7 % (a já jsem jedním z nich, heč).

Letos do toho jdu určitě znovu. Témata můžete omrknout tady, nebo tady. Minulý rok jsem měla největší problém s Oblíbenou knihou svého dětství (schytala to Dášeňka) a Knihou autora oceněného Nobelovou cenou (už mě tlačil čas, takže Na plechárně od Steinbecka byla jasná volba). Letos počítám, že budu nejvíc bojovat s Oblíbenou knihou rodičů, prarodičů (máma čte samý unylý slátaniny, promiň, mami)(děda rád luští křížovky, počítá se to?) a s Knihou psanou formou deníku (většinou slátaniny, asi poprosím o tip mamču, když už v tom budeme).

Tak co, jdete do toho?  Zaujala vás nová témata? Nebo vám všechny tyhle výzvy připadají jako děsná ptákovina?