KNIHA: Farma AUTOR: Tom Rob Smith
NÁZEV ORIGINÁLU: The Farm
PŘEKLAD: Drahomíra Michnová
NAKLADATELSTVÍ: Knižní klub,
2016
Britský autor Tom Rob Smith je
českému čtenáři velmi dobře znám svou prvotinou Dítě č. 44. Román, z něhož
se později stala knižní série, se odehrává v Sovětském svazu 50. let. Sledujeme
v něm příběh agenta MGB Lva Děmidova, jehož život je propleten
s případem skutečného sériového vraha Andreje Čikatila. Kniha měla celosvětový
úspěch. Později následovaly další dva díly Utajovaný projev a Agent 6, který
celou trilogii uzavřel. Filmové zpracování Dítěte č. 44 bylo cenzory zakázáno
v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině díky velmi autentickému a veskrze
nelichotivému pohledu na Sovětský svaz 50. let.
Z mrazivého Sovětského svazu
se autor nyní přesunul do neméně mrazivého Švédska, kam umístil děj svého
nejnovějšího románu Farma. Sledujeme v něm příběh téměř třicetiletého Daniela,
jehož rodiče se přestěhovali z Velké Británie na farmu do Švédska. Daniel
je přesvědčený, že se rodiče odstěhovali, aby si užili klidný předčasný důchod.
Matka původem Švédka je jakýmsi logickým oslím můstkem, proč jejich kroky vedly
zrovna na sever. Synovi se jejich přesun do jiné země hodí i z důvodu
dlouho skrývané homosexuality, s níž se rodičům zdráhá svěřit. Zdánlivou
idylku, kdy si rodiče i syn žijí své vlastní životy, naruší návrat matky do Londýna
s těžko uvěřitelným příběhem o děsivém zločinu, jehož součástí by měl být
i Danielův otec. Daniel je postaven před velmi těžké rozhodnutí. Bude věřit
matce, která svým příběhem ničí vše, čemu dosud věřil? Nebo se postaví na
stranu otce, který je také na cestě do Londýna, a jehož verze příběhu je úplně
jiná?
Kniha je řazena mezi tzv. rodinné
psychothrillery a láká čtenáře proklamací na přebalu –„Farma je tak dobrá, že až ji dočtete (…), budete závidět každému, kdo
ji ještě nečetl.“ Zajímavá je i literární cesta, kterou se autor vydal, kdy
kapitoly nejsou číslovány, ani jinak značeny či pojmenovány. Není to styl, na
nějž jsme běžně zvyklí, je to spíše souvislé vyprávění Tilde, Danielovy matky,
o jejíž postavě dlouho moc nevíte, co si myslet. Je psychicky nemocná a všechno
si vymýšlí, nebo skutečně přišla na stopu děsivému zločinu? S nejistotou
se potýkáte až takřka do posledních stránek.
Knihy jsem si všimla už
v Edičním plánu Knižního klubu počátkem minulého roku a námět se mi moc
líbil. Bylo mi jasné, že jakmile ji v knihovně zahlédnu, bude moje. Ta
možnost přišla před týdnem, kdy jsem na ni úplnou náhodou narazila (tak trochu
jsem na ní totiž od té doby zapomněla). O to větší byla moje radost. Přes
nezvyklé pojetí formou dlouhých monologů hlavní hrdinky, je kniha velmi čtivá.
Autor skvěle popsal atmosféru odlehlých švédských farem a onoho ryzího
severského venkova. A to je tak všechno pozitivní, co mě na její adresu napadá.
Přestože příběh má obrovský potenciál a autor zpočátku skvěle našlápnuto,
zhruba v polovině knihy vás Tildina rozvláčnost začne nudit až rozčilovat.
Díky jednolitému vyprávění vám začnou chybět jakési záchytné body v příběhu
(kapitoly jsou naštěstí poměrně krátké, což onu chybějící přehlednost poněkud
navrací). K Danielovi jako posluchači a později i aktivnímu rozkrývači
příběhu si za celou dobu neutvoříte žádný než neutrální vztah. Kdybych se
musela rozhodnout, tak mi byl Daniel spíš nesympatický – žil v jakémsi
oparu, o své rodiče se příliš nezajímal, jejich volání o pomoc přehlížel. Nebyl
schopen postavit se ani sám za sebe, či za svého přítele, který mu po celou
dobu nebyl v příběhu ničím jiným než oporou. Nakonec si za to ani
nevysloužil, aby se k němu Daniel před svými rodiči přiznal jinak než
dílem nevyhnutelných okolností.
V mnoha recenzích k této
knize si přečtete, že je neuvěřitelné, že stejný autor, který stvořil Dítě č.
44, dokázal napsat Farmu. Byla bych v těchto prohlášeních opatrnější.
Pojetí knihy je možná jiné, ale Smith je snadno rozpoznatelný především
v propracovaném vykreslení atmosféry, v jejím zdlouhavém budování a
následných rychlých zvratech, které na několika málo posledních stránkách
čtenáři vysvětlí až hollywoodsky převratným stylem to, čemu se dlouho předtím
snažil přijít na kloub. Oproti Dítěti č. 44, kde byl příběh mnohem složitější,
je vlastně Farma velmi jednoduchá a Smith tak nějak vaří z vody. Je to
jako, když se díváte na seriál a zhruba v polovině série se dozvíte, že se
to celé hlavnímu hrdinovi jen zdálo. Z této knihy máte podobný pocit.
Možná vám příjemně vyplní čas na cestách, nebo několik chladných zimních večerů,
ale po přečtení zapadne do bezvýznamné šedi knih, k nimž nebudete mít chuť
se vracet, nebo je dál doporučovat. A tak musím bezděky souhlasit
s proklamací na přebalu – skutečně závidím všem, kteří knihu ještě nečetli,
ušetřili si zklamání z nevyužitého potenciálu autora a několik hodin svého
života.
HODNOCENÍ: 45%
Žádné komentáře:
Okomentovat